Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fotografování koní v zootechnickém postoji

21. 8. 2015

MVDr. Pavel Sedláček

zveřejněno v KONĚ č.1/2003 , s.23-24

Fotografování koní může být činností vysoce uměleckou,činností pro potěšení, činností žánrovou, sportovní, ale také jen ,,nudnou'' činností dokumentární' A do této činnosti patří také fotografování pro účely zootechnické, kdy by měl kůň být zachycen v klidu v tzv.předváděcím nebo chcete-li zootechnickém postoji. A ideální fotografie takto stojícího koně je malým mistrovským dílem fotografování.

Již staří mistři malovali významné koně v tomto zvláštním pohledu ze strany (převážně ze strany levé), aby zdůraznili tělesnou stavbu zobrazeného koně. Na těchto starých obrazech vidíme, jak malíř některé části těla idealizoval podle svých představ. A přesto, že se jednalo v té době převážně o koně, kteří  vítězili ve významných dostizích (tedy A 1/1), malíř ještě relativně zmenšil a zušlechtil hlavu, prodloužil krk nebo zdůraznil osvalení zádi koně. Ve fotografii (bohudíky) tato idealizace možná není, ale tehdejší kritéria zobrazení koně, včetně zootechnického postavení koně, zůstala.

godolphin.jpg
 

Ale aby vynikly všechny přednosti fotografovaného koně, musíme dodržet některé základní zásady: světlo a jeho směr, příprava koně, pozadí při fotografování, správné postavení (postoj) koně a jeho výraz. K těmto jednotlivým zásadám několik slov a příkladů.

Světlo je důležité nejenom pro snímek, ale pro jeho atmosféru. Ideální pro zobrazení koně je světlo, které dopadá na koně šikmo zepředu. Tedy slunce někde za levým ramenem fotografa. Zvláště vhodné je teplé odpolední slunce, zlaté večerní světlo nebo pozdější východ slunce. Tvrdé polední slunce vytváří na fotografii tmavé a ostře ohraničené stíny, které ruší nebo mohou některé tělesné partie zkreslit.

img_3794.jpgimg_4016.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příprava koně - měl jsem uvést samozřejmě jako první, ale zachovám pořadí zásad uvedených výše. V čem spočívá příprava koně. Ta začala podstatně dříve, už při základním výcviku. To znamená, že kůň musí umět být veden klidně na uzdečce a otěžích, nebo na parádní stájové ohlávce a vodítku. l když je nutno říci, že předvedení a fotografování na uzdečce (s čistým udidlem) a otěžích je vhodnější a dává pozdější fotografii kvalitu navíc. Kůň musí také umět klidně stát a naučit se předváděcí postoj. Důkladné vyčistění koně je bezpodmínečnou podmínkou. Stejně tak učesání hřívy, ohonu a namazání kopyt. Věcí vhodnosti a nápadu chovatele nebo majitele fotografovaného koně je přetření nozder a okolí tlamy hadrem navlhčeným baby-olejem, tyto části pak na fotu ztmavnou a jsou výraznější.  Zaplétání hřívy a ohonu pro tento účel není na místě. No a pak jsou drobné ,,fígle" jako u koně s dlouhým a pěkným krkem fotografovat s hřívou učesanou na druhou stranu od fotografa, nebo naopak při krku slabším přečesat hřívu k fotografovi (tím se krk zesílí opticky).

img_4733.jpg

 

Pozadí za koněm - v tomto případě nejen model, ale i pozadí je důležité proto, aby model vynikl. Pozadí má byt neutrální a klidné. Špatné ploty výběh, přebíhající lidé, členité budovy nebo dokonce hnojiště, jsou pro tento účel nevhodnou kulisou. Nejlepší je louka nebo pastvina v kombinaci s modrou oblohou.Stromy nebo keře v pozadí (pokud jsou neostré) nevadí, pokud nerostou koni ze hřbetu nebo zádi. Vhodným pozadím mohou být jednotlivé zdi budov (pokud není opadaná omítka). Výjimečně to může byt i fotografie z haly, která je prostorná a dostatečně osvětlená. Půda, na které kůň stojí, musí byt taková, aby na fotografii byla vidět kopyta koně. To znamená, že musí byt pevná, aby se kůň nebořil a pokud stojí kůň na trávě, musí být přiměřeně krátká, aby nekryla kopyta.

img_0469.jpg

img_3936.jpg

img_6761.jpg

Správné postavení koně: Levá přední a pravá zadní jako hlavní podpírají hmotnost koně. Pravá přední a levá zadní mírným zakročením udržují balanc koně. Kůň samozřejmě stojí na všech čtyrech. Kůň stojí klidně. Zde je velmi důležitý pomocník, který koně drží.

Tedy základní zásady:

  1. Kůň stojí při pohledu fotografa (stejně tak posuzovatele nebo komisaře) tzv. otevřeně, aby bylo vidět všechny čtyři končetiny (viz.výše).
  2. Levá přední má stát pod středem lopatky
  3. Vzdálenost mezi předními a zadními končetinami při pohledu ze strany má být zhruba stejná. 
  4. Ohon má byt volně nesen a klidný. Proto pro tuto chvíli je možno použít repelent
  5. Krk je nenásilně vzpřímený a hlava s postavenýma ušima se dívá lehce na stranu fotografa před něj
  6. Malým trikem si můžeme pomoci tak, že koně postavíme na mírně stoupající terén (u přestavěné zádi)

nejkuncr15_kinsky1-550x367.jpg

hafling-kun-desideria-soutez-www-jiskra-benesov-cz-600x400.jpg


Výraz koně je důležitá součást fota. Co pomůže dobré postavení koně, když působí unaveně nebo otráveně. Pohled koně musí být živý, pozorný, tak trochu do dálky zahleděný. Musí se se vzpřímeným krkem a bystrým okem zvědavě
dívat na nějak, objekt. Často stačí, když na vzdálenost 20-25 metrů stojí nebo je veden další kůň. U koní se silněji vyvinutým stádovým pudem by to asi nešlo, protože by mohl fotografovi odejít. Pak stačí další pomocník asi 12 metr vlevo a trochu před fotografem, který při správném postavení koně lehce zamává kapesníkem nebo zazvoní klíči a kůň v klidu zpozorní a postaví uši směrem ke zvuku. Tamtéž se zahledí. Účelu je dosaženo. To je třeba ale předem vyzkoušet.


Teď už zbývá jenom poslední podmínka. Fotograf musí stát na úrovni plece fotografovaného koně asi 10-12 metr od něj. Někdy se při tom fotograf dost naběhá. Tady záleží na přípravě koně. Fotografování není samoúčelné v této zootechnické pozici. Slouží často (ve světě někdy úplně) k identifikaci koně a mělo by být součástí dokladu o původu. Také při identifikaci koně např. při
krádežích. Ani ty nejsou ve světě koní výjimkou.