Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomoc, můj kůň se bojí přikrývky

MVDr. Pavel Sedláček

zveřejněno v KONĚ č. 4/2004 str.19

Častý je případ, že jezdec sedící na koni si nemůže svléknout bundu, kabát, nebo naopak se nemůže obléci, protože jeho kůň není ochoten se přiblížit ke kabátu ležícím přes překážku nebo ohrazení jízdárny. A přehodit koni po práci přes hřbet pokrývku se rovná dlouhodobé a někdy nebezpečné diskuzi mezi člověkem a koněm. Jak se těchto situací vyvarovat? 

img_5706.jpg

Základní atavistickou vlastností koně je útěk. V divočině jsou nepřítelem koně šelmy. Ty vždy útočí ze zálohy, rychle a nečekaně skokem (někdy i po krátkém pronásledování). Skokem většinou na hřbet nebo na krk. Přikrývka, kterou chceme hodit koni přes záda nebo kabát, který si oblékáme na koni, podvědomě připomíná koni nebezpečí skákající šelmy. A jak si už poněkolikáté v tomto seriálu píšeme, musíme koně na takovouto situaci trpělivě připravit. 

img_5708.jpg

Nejprve je nutné se přesvědčit (s pomocí veterinární prohlídky), že má kůň v pořádku zrak. Kůň totiž jako jeden z velkých savců má relativně velké oči, jejichž funkci musíme dobře porozumět. Postavení očí koně po stranách hlavy totiž umožňuje koni registrovat cca 350 °, aniž by musel otáčet hlavu. Pouze kořen ocasu a prostor před hrudníkem a je pro koně tzv. ,,mrtvou zónou", kde musí pohnout hlavou. Při snaze dohlédnout dozadu kůň otáčí hlavu. Při snaze dohlédnout blízko před sebe sníží hlavu s krkem a často i s pomocí čichu prohlíží tuto ,,mrtvou zónu!". Pokud se kůň dívá vpřed se zvednutým krkem, používá obou ohniskových vzdáleností zraku, tj. do dálky i na blízko. Pokud má sníženou hlavu směrem k zemi, používá jedno ohnisko - na blízko - a objekty, které se před ním ve větší vzdálenosti pohybují, poznává teprve následně po zvednutím hlavy. Ale to už se před tím lekne. Totéž se děje ve stáji, kdy kůň např. žere nebo pije. Proto na svůj příchod do boxu nebo stání musíme koně upozornit hlasem. Tím jeho pozornost upoutáme a on zaostří i na nás. Pokud to neuděláme, můžeme se i u nejmírnějšího koně ocitnout ve vodorovné poloze v uličce. Nebo dopadneme i hůře. Tomu může nahrávat i jednostranná slepota koně nebo jiná onemocnění očí, která ztěžují koni vidění. Proto jako první u lekavých koní vyšetřujeme kvalitu zraku. Nebo přítomnost očního onemocnění.

img_1751.jpg

A jak tedy s výcvikem proti strachu? Těch metod je několik a některé velmi komplikované. K těm jednodušším patří cvičení se svetrem nebo bundou (sakem), kdy ze země příslušnou částí obleku přejíždíme mírně a pomalu koni zád' a hřbet (i se sedlem). Posléze můžeme pohyb o něco zrychlit, ale jen přiměřeně. Když to po několika opakovaných lekcích dobře funguje, můžeme nasednout s tím, že příslušnou oděvní součástku necháme před sedlem přes krk koně. V této fázi je dobře mít jednoho pomocníka, který nám koně podrží na místě a zabrání event. panickému úprku. Ale myslím, že při solidní a klidné práci ze země nebudou potíže a necháme nejprve velmi pomalu, ale potom už normálně poletovat rukávy nad koňským hřbetem. Není totiž nic nepříjemnějšího než padat dozadu s napolo nasunutými rukávy, protože v této poloze si připadáme jako ve svěrací kazajce. Nejsem žádným velkým přítelem odměňování koní pamlsky, ale v tomto případě je to na místě. Samozřejmě, že koně budeme chválit i dotykem (pohlazení, poplácání) i hlasem. Pokud jsme zvládli první část přípravy, nebude potíž s přehozením přikrývky přes hřbet nejprve sunutím, později i lehkým přehozením.

img_8436.jpg
Pokud jsem prostudoval všechny dostupné metody, myslím, že tato (i z mé praxe) je nejjednodušší a nejpřirozenější. Existuje výcvik s plastovou pláštěnkou, kde navíc ještě působí nepatrné šustění plastu. Existuje metoda s umístěním jakéhosi panáka na konstrukci nad sedlem, ale opět oblečeného do plastové pláštěnky, který se posléze nahradí jezdcem bez i s pláštěnkou, která se pak sbalí za jezdce a rozbaluje přes zád'. Takže nejprve prohlédnout oči a pak trpělivě cvičit

img_8503.jpgimg_8512.jpg