Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gastrointestinální parazité v době anthelmintické rezistence : Máme důvod k obavám ?

6. 2. 2018

Brutovská, A., Maršálek, M.
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
e-mail: anna.brutovska@gmail.com

článek ke stažení ZDE

 

ÚVOD
Tradiční programy kontroly nad parazity zahrnovaly léčbu pomocí rotace používaných anthelmintik v pravidelných intervalech doporučovaných veterinárními lékaři. V nedávné době se objevily obavy ze stále vzrůstajícího počtu zdokumentovaných případů rezistence na anthelmintika, resp. na účinné látky v nich obsažené.

LITERÁRNÍ PŘEHLED
Anthelmintika
I přesto, že se v dnešní době výrobci předhání v druzích i množství odčervovacích přípravků pro koně, jejich základ, tedy účinná látka, zůstává stejná. Celosvětově se používá 10 sloučenin. Navíc tyto sloučeniny patří chemicky pouze do 5 chemických skupin.

Benzimidazoly se naváží na beta-tubuliny hlístic a brání tak tvorbě a prodlužování mikrotubulů. Dochází k tomu, že parazit není schopen přijímat potravu. Jsou schopné usmrtit i vajíčka, v případě podání zvýšených dávek zabijí i migrující larvy mimo střevo. Nepůsobí proti tasemnicím a u malých strongylidů bývá častá rezistence (BRIGGS, 2004). Jsou považovány za širokospektrální endoparazitika, která mají nízké dávkování a nízkou toxicitu (KOUDELA, BODEČEK 2008). Febendazol je určen k podání proti velkým a malým strongylidům, roupům a škrkavkám. Larvicidní dávka činí 2x podání určené dávky po pět následujících dnů a je účinná proti všem stádiím larev malých strongylidů nacházejících se v mukóze střeva, včetně encystovaných hypobiotických larev (BRADY, NICHOLS, 2009). V České republice jsou pro koně schválené přípravky obsahující mebendazol (Telmin, Antiverm) a febendazol (Panacur).

Tertrahydropyrimidiny napodobují aktivitu acetylcholinu, který za normálních okolností zahajuje svalové stahy. Na rozdíl od acetylcholinu se ale tyto látky nerozloží a parazit není kvůli obrně schopen přijímat potravu a uhyne. Působí proti dospělým hlísticím ve střevě, ale nikoli proti vajíčkům či larválním stadiím. Účinkuje rychle, ale stejně tak rychle se po odčervení znovu objeví vajíčka strongylidů v trusu, přibližně za 4 týdny (BRIGGS, 2004). Pyrantel vykazuje nižší účinnost vůči Strongylus edentatus(65-75 %) a roupům, stejně tak není efektivní při napadení Strongyloides westeri. Při použití proti tasemnicím je doporučovaná dvojnásobná dávka pyrantelu, než se používá proti nematodám (KOUDELA, BODEČEK 2008). V České republice je registrovaný přípravek Equistrong s účinnou látkou pyrantel embonát.

Heterocyklické sloučeniny se u nás oficiálně v žádném přípravku nepoužívají.


Makrocyklické laktony udržují účinné hladiny v plasmě a jsou tedy nejdéle přetrvávající třídou anthelmintik používaných u koní. Jejich nežádoucím rysem může být prodloužená expozice cílových parazitů subterapeutickými dávkami, což může vést k rezistenci. Anthelmintika přetrvávající v organismu minimalizují také refugia v rámci hostitele, což platí zejména pro cílové druhy s dlouhou prepatentní periodou (REINEMEYER, 2012). Sloučeniny působí na velmi specifická místa na nervových a svalových buňkách parazitů, což má za následek obrnu a neschopnost přijímat potravu. Jejich výhodou je, že působí nejen na dospělce, ale i na migrující larvy, dále na vnější parazity (onchocersky, vši, habronemy, roztoče). Nepůsobí tak rychle, vajíčka v trusu zmizí za 3 až 4 dny. Není účinný proti tasemnicím (BRIGGS, 2004). V České republice jsou schváleny přípravky s účinnou látkou ivermectin (Ecomectin, Eqvalan, Noromectin, Eraquell, dále pak v kombinaci s praziquantelem jako Eqvalan Duo, Equimax, Equiverm) a moxidectin (Equest, Equimoxin, v kombinaci s praziquantelem Equest Pramox).

Izochinolony – pyroziny poškodí vnější vrstvu parazita, který poté není schopný udržet chemickou a tekutinovou rovnováhu těla. Působí pouze proti tasemnicím a účinnou látkou je praziquantel (BRIGGS, 2004). U nás samostatný přípravek s praziquantelem není, pouze v kombinaci s ivermectinem (Eqvalan Duo, Equimax, Equiverm) nebo s moxidectinem (Equest Pramox).

Parazité a (ne)účinnost anthelmintik
Parascaris equorum
Selhání makrocyklických laktonů bylo poprvé popsáno v roce 2002 (BOERSEMA et al.) a v roce 2003 (HEARN, PEREGRINE). Další studie ukázaly, že resistence je široce rozšířena v mnoha zemích světa. Škrkavky jsou parazitem, pro jehož likvidaci je nutná určitá dávka účinné látky v odčervovacích přípravcích (tzv. dose-limiting parasite, DLP) – mezi cílovými parazity, na které zabírá širokospektrální anthelmintikum, takovýto parazit potřebuje vždy vyšší dávku, aby byla zajištěna dostatečná účinnost. U škrkavek je doporučováno podat k efektivní likvidaci dávku ivermectinu 10 mg/kg. Parazité, a mezi nimi i škrkavky, kteří mají vyšší nároky na dávky účinné látky, mají nižší práh pro potenciální rozvoj rezistence, protože rozdíl mezi účinnou dávkou a dávkou uváděnou na obalu je pro ně menší než pro ostatní cílové organismy. (REINEMEYER, 2012). Univerzální rada, platící u všech parazitů, je prevence kontaminace venkovního prostředí vajíčky. U škrkavek je tato situace naléhavější, protože jejich vajíčka jsou schopna infikovat koně i po několika letech (REINEMAYER, NIELSEN, 2013). Studie provedená v Nizozemí (VAN DOORN et al., 2007) potvrdila, že rezistence k makrocyklickým laktonům se objevovala signifikantně s nižší prevalencí u chovů, kde byla hříbata odčervována v intervalech větších či rovných 8 týdnům. Pokud už se u parazitů projeví rezistence na makrocyklické laktony, přijatelná účinnost může být obvykle dosažena použitím benzimidazolů či pyrimidinu, přičemž rotace mezi uvedenými je doporučovaná. Bylo také zjištěno, že v USA (Texas, Kentucky) se vyvinula rezistence u škrkavek kromě makrocyklických laktonů také k pyrantel pamoátu (CRAIG et al., 2007). Co se týče rezistence na benzimidazoly, nebyla zatím zaznamenána (BRADY A NICHOLS, 2009).
 

Malí strongylidi 

V současnosti se o malých strongylidech mluví celosvětově především kvůli stoupající rezistenci na používaná anthelmintika. Proti těmto parazitům se používají především tři chemické látky: benzimidazoly, pyrantel a makrocyklické laktony. Naneštěstí se rezistence proti benzimidazolu a pyrantelu stala běžnou v populaci koní na celém světě a rezistence u makrocyklických laktonů (ivermectin) je již rozšířená v mnoha státech (PEREGRINE et al., 2014; LESTER, MATTHEWS, 2013; BRADY, NICHOLS, 2009; SMITH et al., 2015, CHAPMAN et al., 1996). Studie dokumentující rezistenci malých strongylidů na benzimidazoly jsou celosvětově provedené, rezistence je popsána po několik dekád zpět, jedná se o nejdéle používaná léčiva. Zvláště markantní to bylo u prvních přípravků s benzimidazoly, které byly uvedeny na trh. (BRADY, NICHOLS, 2009). Bylo zkoumáno, zda je populace malých strongylidů schopná být po devíti letech bez aplikace benzimidazolu znovu k této látce citlivá. Avšak ukázalo se, že ani po letech nepoužívání, a nahrazení ivermectinem, byla populace parazitů ve sledovaném stádě stále rezistentní. Parazité si tedy i v následujících generacích nesou předpoklady k rezistenci k účinné látce, i když jí nebyli po dlouhá léta vůbec vystaveni (ANZIANI, 2016). V mnoha zemích a oblastech je rezistence k benzimidazolům tak rozšířená, že je prakticky nemožné nalézt populaci malých strongylidů, která rezistentní není (KAPLAN, 2002). U rezistence vůči pyrantelu (konkrétně pyrantel pamoát a tartát) byla zaznamenána slabá účinnost (76%) u populace malých strongylidů, kteří byli zároveň rezistentní k benzimidazolu. Během prvního roku klesla u této populace strongylidů rapidně účinnost pyrantelu a došlo ke zkřížené rezistenci (BRADY, NICHOLS, 2009).

Velcí strongylidi
Je trendem, že velcí strongylidi jsou na ústupu a jejich místo zaujímají malí strongylidi. Stále se rozšiřující rezistence u malých strongylidů vedla k rozvoji selektivní terapie za účelem snížení dalšího rozvoje rezistence. Byla vyslovena hypotéza, že by se S.vulgaris mohl znovu dostat do popředí, právě kvůli těmto méně intenzivním léčebným zásahům. Zjistilo se, že farmy využívající převážně selektivní terapie byly výskytem S. vulgaris více ohroženy, zejména pokud proběhla aplikace anthelmintika v posledních šesti měsících. Z toho vyplývá, že striktní dodržování pouze selektivního odčervení koní, založeného na znalosti počtu EPG, může být spojeno se zvýšeným rizikem výskytu S. vulgaris (NIELSEN et al., 2012). Rezistence velkých strongylidů k benzimidazolům není běžnou, nicméně může to mít souvislost s delším generačním intervalem těchto strongylidů (BRADY, NICHOLS, 2009).
Ačkoliv rezistence vůči dvěma účinným látkám, které jsou používané proti tasemnicím, praziquantelu a pyrantelu, nebyla zatím prokázaná, je vhodné doporučit střídání těchto dvou látek, dokud tato možnost ještě existuje (REINEMEYER, 2012).

Zhodnocení úspěšnosti léčby
Rezistencí se rozumí schopnost parazitů přežít anthelmintickou léčbu, která je obecně efektivní vůči stejným druhům a stádiím parazitů. Rezistence může být zkřížená, kdy je v populaci přítomný gen kódující mechanismus, který porazí toxicitu léčiva v rámci jedné skupiny, resp. z jiné skupiny. Mnohonásobná rezistence potom znamená, že populace parazitů je rezistentní k léčivům z různých chemických skupin (KASSAI, 1999). Faktory, které přispívají k rozvoji rezistence, zahrnují používání anthelmintik s vysokou frekvencí a neustálé používání pouze jednoho typu účinných látek. Navíc poddávkování zvířete je celkem běžnou praxí v chovech, stejně jako podhodnocení váhy koně či znehodnocení části anthelmintika v průběhu jeho aplikace (BRADY, NICHOLS, 2009, KASSAI, 1999). K potvrzení či vyvrácení rezistence může sloužit několik nástrojů. Nejběžnější metodou detekce rezistence, pokud známe počet vajíček ve výkalech (EPG = eggs per gram, počet vajíček na gram výkalů), může být FECRT, což je test redukce počtu vajíček nacházejících se ve výkalech koně. Může být jednoduše vyjádřen v procentech podle vzorečku

((počet vajíček před odčervením − počet vajíček po odčervení) /  počet vajíček před odčervením) ) x 100

kdy se porovnají počty vajíček ve výkalech odebraných před odčervení s počty vajíček (ne)přítomných ve výkalech 7-14 dní po léčbě (KASSAI,1999, REINEMEYER A NIELSEN, 2013, BRADY, NICHOLS, 2009, AAEP, 2013). Světová asociace pro rozvoj veterinární parazitologie definuje rezistenci jako FECRT nižší než 95 % (pro celou stáj jako aritmetický průměr). Je ale důležité rozlišit mezi nedostatečnou dávkou a rezistencí 

vystrizek2.jpg

Pro vyšetření FECRT je doporučováno použít z každé stáje nejméně 6 koní, a to s nejvyššími počty EPG před léčbou. Citlivost vyšetřovací metody (McMaster test) by měla být alespoň 25 EPG. Je důležité si uvědomit, že koně, kteří spolu sdílí pastvinu, spolu sdílí i stejnou populaci parazitů – pokud jsou koně chováni ve stejných podmínkách, není biologicky možné, aby rezistentní parazité byli přítomni pouze v některém koni a v jiném ne. Nakonec, výsledky FECRT mohou být interpretovány na stádo, populaci koní, ne na úrovni jednotlivců. Je třeba mít na paměti, že hranice snižující účinnost může být způsobena i jinými faktory než rezistencí. Jak interpretovat výsledky ERP pro účinnost anthelmintik používaných u strongylidů je nastíněno v tabulce č. 2. Dalším nástrojem používaným k vyjádření úspěšnosti odčervení je ERP, tedy doba, za kterou jsou po odčervení ve výkalech detekována vajíčka parazitů. Je vyjádřena v týdnech po aplikaci anthelmintika, kdy procentuální redukce klesne pod 80 % pro benzimidazoly a pyrantel a pod 90 % v případě ivermectinu nebo moxidectinu (REINEMEYER, NIELSEN, 2013). Koprologické vyšetření se provádí každý týden, dokud není zpozorováno objevení se vajíček ve výkalech. To je irelevantní v případě, že rezistence na konkrétní anthelmintikum je již přítomna – vajíčka z vyšetřovaných výkalů jednoduše nezmizí… Monitorování ERP má smysl v tom, že zkracující se doba od odčervení do znovuobjevení vajíček je prekurzorem pro rozvoj rezistence (AAEP, 2013). Příkladem může být ERP pro anthelmintika u malých strongylidů uvedené v tabulce č. 2. Mezi další metody, které je možné použít k detekci rezistence, patří test líhnutí vajíček (užívaný pro benzimidazoly), test líhnutí larev, migračně – inhibiční test a molekulární analýzy (NIELSEN et al., 2014, COLES et al., 2006).

vystrizek.jpg

MATERIÁL A METODIKA
Celkem bylo vyšetřeno 534 vzorků od 267 koní, tedy vždy před a po podání anthelmintika. Koně byli ustájeni jak pastevně, tak i boxově, vždy ale s přístupem na pastvinu či do výběhu. Věk koní se pohyboval v rozmezí od půl roku do 24 let. Frekvence aplikace anthelmintik se v jednotlivých chovech lišila, stejně jako péče o pastviny.
V každé stáji se vždy před odčervením odebrala čerstvě vyloučená skybala, kvantitativní vyhodnocení proběhlo v laboratoři modifikovaným McMaster testem s citlivostí metody 25 EPG, kdy se zjistilo EPG, tedy intenzita infekce. Podle podané látky se potom určila lhůta koprologického vyšetření následujícího. V případě přípravku s účinnou látkou ivermectin (samostatně či v kombinaci s praziquantelem) se kontrolní koprologické vyšetření provedlo po 14 dnech, v případě účinné látky febendazol za 10 dnů. Z výsledků bylo poté možno stanovit účinnost daného přípravku, vyjádřenou pomocí in vivo testu FECRT. V jednom chovu bylo sledováno i ERP, tedy doba od odčervení, po které se ve výkalech opět objeví vajíčka. Ve stáji č. 1 mají všichni koně přístup na pastvinu nebo do výběhu, odčervení probíhá 2x ročně. K ošetření koní se používá ivermectin, jednou ročně v kombinaci s praziquantelem, či pyrantel embonát. Péče o pastviny spočívá ve vláčení, případně dosevu, skybaly se nesbírají. Stáj č. 2 podává anthelmintikum 2 - 4x ročně, opět se používá ivermectin, jednou za rok v kombinaci s praziquantelem. Koně chodí pravidelně do výběhu, kde se ale skybaly neuklízejí. Ve stáji č. 3 dochází ke střídání febendazolu a ivermectinu, popř. ivermectinu v kombinaci s praziquantelem. Podání anthelmintik je ve frekvenci 2x ročně, koně jsou pravidelně v travnatých výbězích, kde se nesbírají výkaly. Stáj č. 10 nabízí pouze pastevní ustájení, ošetřuje se každý rok (0-1 x v závislosti na výsledcích koprologických rozborů), převážně ivermectinem. Sbírání skybal probíhá nepravidelně, nárazově. Stejně jako ve stáji č. 1 a 3 probíhá v 4. – 9. stáji odčervení 2x za rok pomocí ivermectinu, popř. v kombinaci s praziquantelem a nikde se z výběhů ani pastvin nesbírají výkaly. K pravidelnému koprologickému vyšetření (alespoň 1x ročně) dochází ve stáji č. 1, 2, 4 a 10. Ve stájích č. 1, 4, 6, 7, 9 byli i koně od narození do 3 let věku. Všichni koně v jednotlivých sledovaných chovech jsou odčerveni zároveň v jeden den. Data byla statisticky zpracována v programu Statistica (párový t-test, popisné statistiky a ANOVA) a Microsoft Office.

VÝSLEDKY A DISKUSE
Z celkového počtu vyšetřených koní (n = 267) bylo 244 koní pozitivních, tedy s nálezem vajíček helmintů. Převažovala infekce malými strongylidy, podařilo se zachytit ve dvou případech tasemnici a v 9 případech škrkavku, infekce velkými strongylidy byla zanedbatelná.
Pro chovy č. 5, 6, 7, 8, 9 a 10 nebyla díky FECRT prokázaná rezistence na používané účinné látky, účinnost dosáhla 100 %., v následující kapitole se jimi tedy nebudeme zabývat.

vystrizek4.jpg
V chovu č. 1 (n = 27) byla zaznamenána u čtyřech koní hodnota FECRT nižší a to 50 %, 45 %, opět 50 % a 96 %. Celková průměrná účinnost ivermectinu pro tento chov činila 94, 09 %, což ukazuje dle tabulky č. 1 (AAEP, 2013), že používání této účinné látky v chovu nemusí být do budoucna účinné. Tento výsledek se shoduje se zjištěním ROSANOWSKI et al. (2017), kteří v rámci své studie v jednom chovu prokázali účinnost ivermectinu po 14 dnech od odčervení 94,4 %. Nesprávnou aplikaci je nutné vyloučit, každému koni byl po podání anthelmintika nabídnut z kýblu oves, aby bylo zajištěno, že každý kůň spolkl celou dávku. Koně se před aplikací nevážili, ale nebyli to koně mohutní či s nadváhou. V této stáji bylo sledováno i ERP, kdy se zaznamenalo, že šest koní mělo pozitivní nález 3. týden po aplikaci ivermectinu. LYONS et al. (2008), MOLENTO et al. (2008) i VON SAMSON-HIMMELSTJERNA et al. (2007) uvedli, že zkracující se ERP u cyathostomin po podání ivermectinu se místo 8 týdnů objevuje již po 4 týdnech od aplikace. U 20 koní byl zaznamenán 8. týden po podání ivermectinu nárůst EPG a 10 týdnů po odčervení byli všichni koně na podobných hodnotách EPG jako před odčervením. V poslední době narůstá počet koní importovaných ze zahraničí,
převážně z Německa, Rakouska a Nizozemí, což by mohlo být problematické kvůli riziku přenosu rezistentních parazitů na pastviny a následnému rozšíření mezi další koně. Rozdíly mezi hodnotami před a po odčervení byly statisticky významné (P≤0,05).

U koní v chovu č. 2 (n = 20) byla ve třech případech zjištěna nedostatečná účinnost použitého přípravku s obsahem ivermectinu v kombinaci s praziquantelem, a to 66 %, 93 %, 85 %. Průměrná hodnota FECRT pro tuto stáj je 96, 98 %, což do budoucna může znamenat náchylnost k rezistenci. MARTÍNEZ-VALLADAREZ et al. (2015) uvedli, že účinnost ivermectinu ve Španělsku činila u koní 99 %. Přesnější výsledky ohledně rezistence by ve sporných případech mohly přinést např. i molekulární metody, jako to popisují ISHII et al. (2017). V této stáji se podávání anthelmintik uskutečňuje průměrně 1x za 3 měsíce, tedy 4 x ročně. Rozdíly mezi hodnotami EPG před a po odčervení byly statisticky významné (P≤0,05).

vystrizek5.jpg

Chovatelé ve stáji č. 3 (n = 13) vybrali v rámci rotace účinných látek přípravek
s obsahem febendazolu. FECRT uskutečněný 10 dní po aplikaci odhalil nedostatečnou účinnostu 6 koní, tj. téměř u poloviny. Zjištěné hodnoty dosáhly 17,6 %, 22 %, 52 %, 62,5 %, 92 %, 97 %, celková hodnota FECRT vypočítaná pro celou stáj činí 65 %, to znamená, že tato účinná látka by se v tomto chovu už vůbec neměla používat. Rozdíly mezi hodnotami EPG před a po odčervení nebyly statisticky významné (P≤0,05). V roce 2002–2003 byla v ČR zjištěna rezistence na benzimidazoly ve čtyřech se sedmi sledovaných chovů (NOVÁKOVÁ,KOUDELA, 2006). Naopak benzimidazoly, kam patří i febendazol, lze použít na larvicidní léčbu larev encystovaných v submukóze střeva, ve zvýšené dávce po pět následujících dní (NIELSEN et al., 2007). KAPLAN et al. (2004) zjistili ve sledovaném vzorku 97, 7 % farem v USA s rezistencí vůči febendazolu a průměrný FECRT činil 24, 8 %. TRAVERSA et al. (2009) potvrdili rezistenci k febendazolu (38-85 %)v Itálii, Německu a Velké Británii.

vystrizek6.jpg

Sledováním v chovu č. 4 (n = 18) byla u šesti koní zjištěná snížená účinnost ivermectinu, konkrétní hodnoty činily 18 %, 38 %, ve dvou případech 85 %, 90 % a 98 %. FECRT pro celou stáj činilo 90 %, tedy že chovatel musí do budoucna počítat s problémy spojenými s rezistencí. Rozdíly mezi hodnotami EPG před a po odčervení byly statisticky významné (P≤0,05). SAUMELL et al. (2017) konstatují, že podstatný vliv na účinnost ivermectinu u koní má i způsob jeho aplikace. Zatímco orální podání ve formě pasty má lepší účinnost než podání intramuskulární, což může být vysvětleno tím, že helminti přítomní v lumen střeva jsou vystaveni ivermectinu ve vyšší koncentraci. Cestou pro tuto farmu by mohla být i selektivní terapie, kdy se odčerví koně s vyšší hladinou EPG. LARSEN et al. (2011) zjistili, že v jimi sledovaném souboru koní byla účinnost ivermectinu za použití selektivního odčervení 100 %.

Půlroční hříbě v chovu č. 6 mělo i po odčervení nález Parascaris equorum, spíše, než na riziko rezistence je třeba myslet na špatnou aplikaci přípravku, a to buď z důvodu podhodnocení hmotnosti, nebo kvůli tomu, že hříbě kus aplikované dávky vyplivlo.

Účinnost použitých anthelmintik byla celkově nižší v chovu č. 3 (65 %), v ostatních chovech dosahovala účinnost mezi 90 a 96,98 %. V chovu č. 3 byla použita účinná látka febendazol, zatímco ve zbývajících chovech byl podán ivermectin.

ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Zjištěné výsledky naznačují, že i v naší republice je riziko rozvoje rezistence parazitů na dosud používané účinné látky. Hodnoty FECRT kolem 95 % ukazují, že je podezření na rozvoj rezistence v chovu. Je nutné se více zamýšlet nad plánovaným odčervením koní a toto provádět až po koprologickém vyšetření, abychom věděli, kterými parazity a v jaké intenzitě je konkrétní jedinec napaden. Také kontrolní koprologie provedená ve stanoveném odstupu od podání anthelmintik je důležitým ukazatelem toho, jak je na tom chovatel s možným rozvojem rezistence. Anthelmintika by se měla podávat cíleně, nikdy ne naslepo, neboť zatím nikdo neobjevil žádnou další látku, použitelnou pro odčervení. Jako další důležitý faktor je třeba brát v úvahu hmotnost koně, kdy musíme dbát na to, aby nebyl poddávkován a nedošlo tak k situaci, kdy bude určitá část populace parazitů v koni účinnou látkou nezasažena, přežije a dá tak základ budoucím rezistentním jedincům. Hmotnost koně by měla být chovateli alespoň orientačně známá, aby kůň dostal potřebnou dávku. Situace, kdy je jedna pasta určená na 700 kg živé hmotnosti, nemůže být v případě mohutných, vysokých či chladnokrevných koní dostačující. Způsob aplikace přípravku má také neoddiskutovatelný význam. Pokud aplikujeme špatně, kůň část přípravku vyplivne, nepozře celou dávku, kterou má dostat a je tak vlastně poddávkován. I z těchto dvou výše uvedených důvodů je dobré udělat kontrolní koprologii po odčervení. Vezmeme-li v úvahu, že koně spolu kromě společné pastviny sdílí i stejnou populaci parazitů, je jen otázkou času, kdy bude mít chovatel problém ne v několika koních, ale v celém stádu. Každého nově příchozího koně, zvlášť pokud je dovezený ze země s rozvinutou rezistencí, je dobré odčervit. Určitý prostor dává chovateli také na koprologii závislé selektivní odčervování, kdy se anthelmintikum aplikuje pouze koním, kteří to momentálně potřebují, zbytek se nechá bez aplikace – ale pozor, je nutné tyto koně koprologicky sledovat a v případě potřeby včas zasáhnout. Opodstatněná je rotace anthelmintik, resp. účinných látek v nich obsažených. Ve sporných případech je na místě použít některou z jiných dostupných metod pro odhalení rezistence, popsanou v textu výše. V neposlední řadě se nesmí zapomínat na prevenci. Tou nejlepší je správná péče o pastviny, zejména pečlivé a pravidelné sbírání skybal a vláčení pastvin za teplého a suchého počasí, kdy dochází k likvidaci infekčních larev pomocí slunečního záření. Ani sníh a mráz není stoprocentní jistotou, že všechna vývojová stádia všech parazitů na pastvině budou zlikvidována.

Práce vznikla za podpory projektu GAJU 019/2016/Z.

SEZNAM LITERATURY
AAEP parasite control subcomitee (2013): AAEP Parasite Control Guidelines. 1-24.
ANZIANI, O., MUCHIUT S., COOPER L., CERUTTI J. (2016): Small strongyles (cyathostomes) and benzimidazoles. Persistance of status of resistance after nine years without the use of these drugs and efficacy of ivermectin about this parasite population. 10th IEIDC Abstracts / J. Eq. Vet. Sci., 39: S44 – S55.
BOERSEMA, J.H, EYSKER M., NAS A.J.W. (2002): Apparent resistance of Parascaris equorum to macrocyklic lactones. Vet. Rec.150: 279-281.
BRADY, H.A., NICHOLS W.T. (2009): Drug resistance in equine parasites: An emerging global problem. J.Eq.Vet.Sci. 29: 285-295.
BRIGGS, K. (2004): Drugs for the deworming war. In: Thehorse.com 2004.
CHAPMAN, M.R., FRENCH D.D., MONAHAN C.M., KLEI T.R. (1996): Identification and characterization of a pyrantel pamoate resistant cyathostome population. Vet. Par.66:205-212.COLES, G.C., JACKSON F., POMROY W.E., PRICHARD R.K., VON SAMSON-HIMMELSTJERNA G. SILVESTRE A., TAYLOR M.A., VERCRUYSSE J. (2006): The detection of anthelmintic resistance in nematodes of veterinary importance. Vet. Par. 136: 167-185.
CRAIG, T.M., DIAMOND P. L, FERWERDA N.S., THOMPSON J.A. (2007): Evidence of ivermectin resistance by Parascaris equorum on a Texas horse farm, J.Eq.Vet.Sci. 27: 67-71.
HEARN, F.P., PEREGRINE A.S. (2003): Identification of foals infected with Parascaris equorum apparently resistant to ivermectin. J. Am. Vet. Med. Assoc. 223: 482-485.
ISHII, J.B., ARENAL, A., FELIX, A., YOSHITANI, U., BEECH, R., MOLENTO, M.B. (2017): Diagnosis of resistance alleles in codon 167 of the beta-tubulin(Cya-tbb-1) gene from third-stage larvae of horse cyathostomins. Res.Vet.Sci., 115, 92 – 95.
KAPLAN, R.M. (2002): Anthelmintic resistance in nematodes of horses. Vet.Res 33: 491-507.
KAPLAN, R.M. (2004): Drug resistence in nematodes of veterinary importance: a status report. Tr. Par. 20: 477-481.
KASSAI T. (1999): Veterinary helminthology. Boston.
KOUDELA B., BODEČEK Š. (2008): Veterinární a chovatelská opatření v boji proti vnitřním parazitům u koní In: Aktuální parazitózy koní, Brno.
LARSEN, M.L., RITZ, C., PETERSEN, S.L., NIELSEN, M.K. (2011): Determination of ivermectin efficacy against cyathostomins and Parascaris equorum onhorse farms using selective therapy. Vet. Journal, 188, 44-47.
LESTER, H.E., MATTHEWS J.B. (2013): Faecal worm egg count analysis for targeting anthelmintic treatment in horses: points to consider. Eq. Vet. J. 46.
LYONS, E.T., TOLLIVER, S.C., IONITA, M., LEWELLEN, A., COLLINS, S.S. (2008): Field study indicating reduced aktivity of ivermectin on small strongyles in horses on a farm in Central Kentucky. Parasitol.Res., 103, 209-215.MARTÍNEZ-VALLADAREZ, M., GEURDEN, T., BARTRAM, D.J., MARTÍNEZ-PERÉZ, J.M., ROBLEZ-PÉREZ, D., BOHÓRQUEZ, A., FLOREZ, E., MEANA, A., ROJO-VASQUEZ, F.A. (2015): Resistance of gastrointestinal nematodes to the most commonly used anthelmintics in sheep, cattle and horses in Spain. Vet. Par., 211, 228-233.
MOLENTO, M.B., ANTUNES J., BENTES, R.N., COLES, G.C. (2008): Anthelmintic resistant nematodes in Brazilian horses. Vet., Res., 166, 650–652.
NIELSEN, M.K., KAPLAN, R.M., THAMSBORG, S.M., MONRAD, J., OLSEN, S.N. (2007): Climatic influences on development and survival of free-living stages of equine strongyles: Implications for worm control strategies and managing anthelmintik resistance. Vet. Journal, 174, 23-32.
NIELSEN, M.K., VIDYASHANKAR A.N., OLSEN S.N., MONRAD J., THAMSBORG S.M. (2012): Strongylus vulgaris associated with usage of selective therapy on Danish horse farms—Is it reemerging? Vet Par. 184: 260-266.
NIELSEN, M. K., WANG J., DAVIS R., BELLAW J.L., LYONS E.T., LEAR T.L., GODAY C.(2014): Parascaris univalens—a victim of large-scale misidentification? Parasitology Research [online]., 113(12), 4485-4490 [cit. 2017-05-11]. DOI: 10.1007/s00436-014-4135-y. ISSN 0932-0113.
NOVÁKOVÁ, K., KOUDELA, B. (2006): Výskyt rezistence na anthelmintika v chovech koní na Moravě. Veterinářství, 56, 20-23.
PEREGRINE, A.S., MOLENTO M.B., KAPLAN R.M., NIELSEN M.K. (2014): Anthelmintic resistance in important parasites of horses: Does it really matter? Vet. Par. 201: 1-8.
REINEMEYER, C.R. (2012):Anthelmintic resistance in non-strongylid parasites of horses. Vet. Par. 185: 9-15.REINEMAYER C.R., NIELSEN M.K. (2013): Handbook of equine parasite control. Wiley-Blackwell.
ROSANOWSKI, S.M., BOLWELL, C.F., SCOTT, I., SELLS, P.D., ROGERS, C.W. (2017): The efficacy of Ivermectin against strongyles in yearlings on Thoroughbred breeding farms in New Zealand. Vet. Par.: Regional Studies and Reports, 70-74.
SAUMELL C., LIFSCHITZ, A. BARONI, R., FUSÉ, L., BISTOLETTI, M., SAGÜES, F., BRUNO, S., ALVAREZ, G., LANUSSE, C., ALVAREZ, L. (2017): The route of administration drastically affects ivermectin activity against small strongyles in horses. Vet. Par., 236, 62-67.
SMITH, M.A., NOLAN T.J, RIEGER R., ACETO H., LEVINE D.G., NOLEN-WALSTON R., SMITH B.I. (2015): Efficacy of major anthelmintics for reduction of fecal shedding of strongyle-type eggs in horses in the Mid-Atlantic region of the United States. Vet. Par. 214: 139-143.
TRAVERSA, D., VON SAMSON-HIMMELSTJERNA, G., DEMELER, J., MILILLO, P., SCHURMANN, S., BARNES, H., OTRANTO, D., PERRUCCI, S., DI REGALBONO, A.F., BERALDO, P, BOECKH, A., COBB, R. (2009): Anthelmintic resistance in cyathostomin populations from horse yards in Italy, United Kingdom and Germany. Parasite Vectors2 (Suppl 2), 52.
VAN DOORN, D.C.K., S. LERNS, A. WETELING, H.W. PLOEGERM M. EYSKER. (2007): Resistance of Parascaris equorum against ivermectin due to frequent treatment of foals in The Netherlands. In: Proc. 21st Int. Conf. World Assoc. Adv. Parasitol. Gent, Belgium, p.196
VON SAMSON-HIMMELSTJERNA, G., FRITZEN, B., DEMELER, J., SCHURMANN, S., ROHN, K., SCHNEIDER, T., EPE, C. (2007): Cases of reduces cyathostomin egg-reappearance period and failure of Parascaris equorum egg count reduction following ivermectin treatment as well as survey on pyrantel efficacy on German horse farms. Vet. Parasitol. 144, 74-80.